neděle 14. dubna 2013

Já a cvičení

Kdo nakoukne do mého workout kalendáře, hned by řekl, že bez cvičení nemůžu žít. Není tam totiž dne, kdy bych si dala volno. Pohyb jsem si ale oblíbila až v poslední době.. Pojďme se podívat trošku do historie..:D

Byla jsem velmi aktivní miminko. Na nožičky jsem se postavila už v šesti měsících a od té doby si snad nesedla. Běhala jsem sem a tam, věčně rozbitá kolena, modřiny, ale pořád jsem se chechtala, takže jsem nejspíš byla spokojená:D I celou školku jsem pořád někde lítala a hrála se všemi na babu.. /Co jsem na tom sakra viděla?:D/

S příchodem na základní školu začla moje láska k běhu trošku ubývat. Na ostatní sporty a disciplíny jsem ale měla pořád talent, pamatuju si, že ve druhé třídě jsem se proslavila po škole, protože jsem překonala dosud rekordní zaznamenaný údaj ve skoku do dálky. 3,5 metru. Zajímalo by mě, jestli to tam pořád visí:D Ve stejném roce jsem se taky dostala k volejbalu a závodně lyžovala.



Od šesté třídy jsem přestoupila na víceleté gymnázium. V té době jsem byla pohádaná se dvěma spoluhráčkami z volejbalu a také se to podepsalo na mé docházce na tréninky. Ukázala jsem se tam sotva dvakrát za měsíc a všichni byli přesvědčení, že skončím. /Ale neskončila jsem, straším tam dodnes:D/ Na nižším stupni gymnázia jsem také dost začla jíst, ale díky mým rodičům, kteří mě pořád 'nutili' chodit někam na procházky, po horách, se psem, na kola, jsem se nikdy nevypapala až do obezity. Ikdyž se přiznávám, že mě tím pěkně štvali, jsem jim za to vděčná:D Poznala jsem díky tomu většinu českých hor a turistických oblastí, Tatry, Alpy, zahraniční lyžařská střediska. Mami, tati, ikdyž jsem nevěřila, že to někdy řeknu, tak díky!:*

Cca před dvěma lety jsem si všimla, že má postava není jako z módního časopisu. Začla jsem se soustředit na pravidelnou docházku na tréninky. Co ale začlo pokulhávat, byla účast na mých školních tělocvicích. Nesnášela jsem je od začátku gymplu, ale skoro čtyři roky jsem tam chodila poctivě. Tak jsem si záhadně začla každý týden zapomínat věci, nebo se mi vždy začla točit hlava, jednou jsem si dokonce pokreslila fixem kapesník, jakože mi hrozně teče krev:D Mé výsledky šly samozřejmě dolů, atletika mi už moc nejde, míčové hry kromě volejbalu taky ne a plavání.. o tom se radši nevyjadřuju:D /Teď jsem ráda, když jsem vůbec klasifikovaná./ Běh už nemůžu vystát, nebaví mě a nesnáším ten pocit vyčerpání. Hrozně mě to mrzí..


Už je tomu víc než rok, co jsem objevila cvičení se Cindy Crafford. Dřív jsem jí brala jako nutnou součást mého hladového hubnutí. Ze začátku to pro mě byla hrozná dřina, ale cvičit měsíc to samé z vás udělá mistra, zvládala jsem jí pak bez kapky potu. Pak jsem se dostala na první pro-ana blogy a na nich našla jméno Jillian Michaels. Stáhla jsem si její program Ripped in 30 a pustila se do toho. Tím, jak se video opakovalo několikrát za sebou se mi ale rychle ohrálo a já program ukončila po třech týdnech.


Poté jsem začla být vážněji nemocná. Lékaři mi našli stafylokoka v krvi a ještě nějakýho hajzla v žaludku. Musela jsem s cvičením přestat, protože jsem byla necelý měsíc na antibiotikách. Tenkrát mi hrozilo vyřazení z volejbalového týmu, protože jsem se neúčastnila tréninků ani zápasů. Naštěstí po měsíci jsem dostala povolení zas cvičit, takže jsem se udržela. Má fyzička dost klesla, takže jsem se znovu pustila do Jillian, opět do Ripped in 30, protože jiný program jsem neznala:D Ale opět jsem ho nedokončila a o prázninách se vrhla na Insanity.
Bohužel ani to jsem neměla možnost dokončit, ikdyž jsem chtěla. /Není to výmluva!:D/ Jak začla škola, času mi neskutečně ubylo. Pilně jsem trénovala volejbal, jezdila na tréninky na kole, nastoupila do tanečních a překvapivě.. opět Ripped in 30:D Ale ani napotřetí jsem ho nedokončila. Oblíbila jsem si rotoped a radši jsem jezdila hodinu na něm, než abych se 'mučila' u toho stejného videa, jako den před tím:D Tak jsem se 'proplácala' až do roku 2013.

Pak jsem objevila Zuzku Light, jógu, pop pilates s Cassey a různě to mezi sebou kombinovala. Do toho samozřejmě volejbal a tanec. V téhle době jsem lásce ke cvičení konečně začla přicházet na chuť. Dřív to byla jen nutnost, abych necítila výčitky. Už je tomu více než měsíc, co cvičím Body Revolution od Jillian /konečně to není takový stereotyp:D/ a nemůžu si ho vynachválit. I v józe zaznamenávám čím dál lepší pokroky. Do čeho se mi ještě nepodařilo zamilovat, jsou HIITy. Před každým se klepu a bojím se, že ho nezvládnu..



Na závěr vám svěřím, jak mě napadlo téma tohoto článku. Právě jsem jeden zabijácký HIIT docvičila!:D A taky jsem právě překonala svůj rekord v push ups! Místo dřívějších 16ti, jsem jich dnes dokázala 20:)

Jaké jsou vaše oblíbené sporty, trenéři, programy..?:)




2 komentáře:

  1. Taky jsem takhle musela přestat s volejbalem na chvíli :/ Kvůli podezření na slepák a pak asi na půl roku kvůli mému duševnímu onemocnění, které začíná na a. :D :D Jinak taky jsem byla takové dítě, které by pořád něco dělalo :D

    OdpovědětVymazat
  2. Ja som na tom dosť podobne ako ty, ked som bola menšia tak tenis, atletika a všeličo možné. Potom prišla puberta a v rámci rebelovania som všetko nechala :D Teraz som sa k tomu znovu vrátila, pripojila nejaké posilňovanie, zumbu a tanec a je to super :-)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuju za Vaše komentáře, odpovídám na ně zde:)